Aby dobře vypadali "chodníkoví šampioni" - díl 11.

Kříženci - prostor pro fantazii

Pes přítel člověka (2/2012)

Popsat úpravu kříženců v krátkém článku není úplně jednoduché – každý voříšek je neopakovatelný originál. Stejně jako pro nestandardní úpravu plemen ani pro stříhání kříženců neplatí žádná přesná pravidla – střih se volí podle přání majitele, dle jeho vkusu a požadavků na údržbu. Kříženci jsou samozřejmě ohromnou výzvou pro střihače, skýtají velký prostor pro kreativitu i fantazii. Nebo spíš – skýtali by, kdyby jejich majitelé nebyli stejně konzervativní jako většina majitelů i čistokrevných plemen. A tak jsou požadavky na střih kříženců vesměs stejné – střih musí být praktický, nenáročný na údržbu, nijak nápadný a pokud možno slušivý. Majitelé obvykle odmítají  extravagantnější úpravu jakou je například střih „na lva“ s oholenou zádí, třebaže tento střih mnohým křížencům nesmírně sluší. Z jiného důvodu není příliš populární ani stříhání nůžkami „na medvídka“, jehož výsledkem je roztomilý vzhled plyšové hračky. Jak jsem popsala v minulých kapitolách, tento střih vyžaduje dokonale rozčesanou srst, po vykoupání nataženou pomocí fénu a kartáče do rovna, navíc poměrně rychle zarůstá a v neposlední řadě je pracný.

Většina majitelů si přeje upravit psíka pomocí strojku – srst je pak krátká a střih vydrží dva až tři měsíce.

Jednoznačně nejlépe lze ostříhat křížence, který má kvalitní srst na nohou. Psy s řídkou srstí na končetinách či zvířata, kterým majitel iniciativně vystříhal cucky nebo bodláky, nelze nikdy upravit příliš pohledně – to ostatně platí nejen o křížencích.  Je-li ponechána bohatá srst na nohou, může být tělo psa zcela oholeno a výsledek je líbivý. Pokud bychom to udělali opačně, jak někteří majitelé iracionálně požadují, výsledkem je neodvratitelná estetická katastrofa. Psík s chlupatým tělíčkem, ze kterého čouhají nakrátko ostříhané nebo oholené tyčky připomíná zvířátko vyrobené pomocí špejlí a kaštanů, tak jak jsme je vyráběli jako děti….

Atˇuž máme na stole jakéhokoli křížence, vždy musí stříhání předcházet předstřihová příprava. Ta spočívá v dokonalém vykoupání psa , vyčesání a vysušení srsti. Zejména u kříženců s kadeřavou nebo hedvábnou srstí dosáhneme při stříhání velmi pěkného efektu, když po vykoupání srst pomocí kartáče a fénu natáhneme do rovna, jak bylo popsáno v čísle 4/2011. Takováto příprava prospěje prakticky každému typu srsti a nemůžeme s ní nic zkazit – srst bude nadýchaná, rovná a bude držet tvar. Neméně důležité je odstranit ze srsti veškeré knoty a filce – před stříháním by měl být pes rozčesán tak, aby hustý kovový hřeben projížděl hladce po celé délce srsti a na všech partiích, kde hodláme ponechat delší srst (nohy, hlava, ocas).

První kroky jsou stejné pro všechny typy kříženců – do strojku vložíme hlavu ponechávající délku 1 mm , psa postavíme na zadní a oholíme břicho do výšky pupku a vnitřní strany stehen. Stejnou hlavou vyholíme zespoda srst mezi polštářky.

Dále se již úprava bude lišit dle toho, jakého typu je upravovaný kříženec.

Voříšci s kadeřavou srstí – kříženci pudlů a bišonků

Tento typ se upravuje velmi dobře. Jak bylo popsáno výše, kvalitu střihu značně pozvedne předchozí vyfoukání srsti do rovna – kudrny a kadeře se jinak stáčí a srst na končetinách působí krátkým dojmem. Tělo psa stříháme pomocí strojku, nejlépe s hlavou ponechávající délku 9 mm (u zvířat s velmi hustou srstí lze použít i délku 5 nebo 3 mm). Oholíme celý hřbet psa od nasazení ocasu po týlní hrbol, dále boky do výše lokte a po srsti vnější strany stehen. Můžeme oholit uši – u lehčího ucha  ale musíme počítat s tím, že po oholení se může jedno nebo obě postavit.  Pakliže je voříšek hodně podobný pudlovi nebo chceme-li mít psíka s čistou hladkou „tváří“ , vložíme do strojku hlavu ponechávající délku 1 mm a oholíme čenichovou partii. Hrana holení přitom začíná několik cm nad hrudní kostí, kde tvoří písmeno „U“, pokračuje k hraně ucha a tvoří spojnici mezí  ní a koutkem oka. Oholen je pochopitelně celý čenich. Pakliže má pes pěkné uzavřené tlapky, můžeme prsty oholit stejně jako u pudla (jen prsty, oholení výš působí velice nepěkně).  U zvířat s otevřenou tlapkou nebo s dlouhými prsty obstříhneme tlapky  dokulata.

Na temeni hlavy  vytvoříme nůžkami korunku jako u pudla – viz. PPČ číslo 6/2011.

Je-li psík spíše „bišonkovitý“ nebo nechceme-li holou čenichovou partii, ostříháme hlavičku dokulata. Hřbet nosu můžeme zholit strojkem, dále pokračujeme, jak bylo popsáno u domácí úpravy bišonka – PPČ 8/2011. Dbáme na to, abychom neudělali hlavu v poměru k oholenému tělíčku příliš velkou. Zadní nohy můžeme ostříhat do mírného zvonu, ponecháme delší srst směrem dolů. Pakliže je obrysujeme, nebude výsledek tak pěkný, jestliže se budou směrem dolů zužovat, bude výsledek vyloženě neestetický.  Přední končetiny stříháme do válce, délka srsti na hrudních i pánevních končetinách musí být pochopitelně stejná. Tlapky obstříhneme dokulata. Hrudník dostříháme nůžkami tak, aby byl vytvořen plynulý přechod mezi ním a strojkem oholenou srstí na boku. Můžeme celý hrudník zholit strojkem (použijeme stejnou hlavu jako na holení hřbetu), ale pes bude působit „dlouhým“ nekompaktním dojmem. Pod ocasem srst ostříháme nakrátko. Úprava ocasu je zcela na naší fantazii – můžeme ocas oholit, ponechat vlajku, ostříhat  oválnou velkou šišku (jako u nekupírovaného pudla), nebo vytvořit frajerskou „štětku“ na poslední třetině jakou se honosí portugalský vodní pes.

Delší střih s hlavou upravenou dokulata

Voříšci  s drátovitou srstí – kříženci kníračů a teriérů

Tvrdá  a drátovitá, na nohou často řídká a lámavá srst  je nenáročná na údržbu, snadno se stříhá, ale výsledek není „nic moc“. Tento typ srsti lze i trimovat.

Pakliže je srst jemná, vatovitá či kadeřavá, lze z ní vytvořit pěkný střih, ale srst klade na majitele větší nároky ohledně údržby.

Délku srsti, kterou si přejeme zachovat na těle psa, volíme dle textury a hustoty srsti upravovaného zvířete. Psa s hustou hrubou srstí můžeme ostříhat hlavou ponechávající délku jen 3 mm, zvíře se srstí řídkou nebo příliš jemnou stříháme na délku 9 mm. Zvolenou hlavou oholíme opět tělo psa od kořene ocasu po týlní hrbol, tak jak bylo popsáno výše. Pokud nebudeme ponechávat závěs na břiše, oholíme i celé břicho zvířete. Oholíme stehna z vnější strany, prostor pod ocasem  – zde nasadíme krátkou záclonku. Necháváme- li závěs na břiše, vytvoříme na prsou psa strojkem obrácené „Véčko“. U tohoto typu kříženců je obvykle vhodné oholit uši – provádíme to hlavou ponechávající délku 1mm. Stejnou hlavou můžeme oholit hřbet nosu.

Úprava hlavy nabízí rovněž dvě základní možnosti. Budˇtemeno oholíme a nasadíme ofinku jako u knírače (PPČ 11/2011) nebo sestříháme temeno nůžkami do jakési čepičky či korunky. Strojkem s třímilimetrovou hlavou  oholíme strany hlavy cca od hrany ucha k maximálně vnějšímu koutku oka (lépe cca 1-2 cm za něj). Od tohoto místa budeme tvarovat vous. Délka vousu je opět zcela na nás – můžeme ponechat dlouhé „kníračí“ vousy nebo vous přes hřeben sestříhat do kratičkého „kartáčku“.

Tlapky hrudních i pánevních končetin obstříhneme dokulata, srst na nohou načešeme a sestříháme do požadované délky. Je-li ponechaný závěs na břiše, zkrátíme ho šikmo směrem k předním nohám, závěs na prsou sestříhneme přes hřeben do stejné délky.

Srst na ocase budˇoholíme nebo můžeme vytvořit vlajku.

Sportovní střih s ponechaným krátkým vousem a "šešulkou" Střih s ponechaným delším vousem a závěsem na hrudi

Voříšci s hedvábnou srstí 

Tento typ kříženců se často vyznačuje dlouhým formátem těla, obvykle hedvábnou hustou srstí a mnohdy krátkou čenichovou partií. Pakliže je mezi předky psíka ši-tzu, pak kleštˇový skus nebo předkus nebývá výjimkou.  Srst mívá velké sklony k zacuchání a před stříháním je ji rovněž vhodné vyfoukat do rovna. Tyto psíky lze stříhat poměrně dobře nůžkami na „medvídka“, ale krátký sestřih strojkem jim rovněž sluší. Na holení těla použijeme třímilimetrovou (má-li pes hustou srst) nebo devítimilimetrovou stříhací hlavu. Linie holení je stejná jako jsme popsali u předešlého typu – ponechání záclonky je vhodné, ale není nezbytné.

Úprava hlavy nabízí několik možností. Můžeme pomocí strojku zholit srst až ke koutku oka a na čenichu vytvarovat krátký vous, na temeni pak sestříhat  „čepičku“. Tuto variantu zvolíme, je-li celý pes ostříhán hodně nakrátko (včetně nohou). Další možností je oholení celé čenichové partie – pakliže má pes korektní skus, získáme „sametový čumáček“ bez věčně oslintaných vousů. U zvířat s předkusem bych tuto variantu ovšem nevolila. Velmi líbivou možností je ostříhání celé hlavy dokulata. Je sice jednoznačně nejpracnější a technicky nejnáročnější, ale výsledek je líbivý. U všech výše popsaných způsobů  je vhodné oholit uši.

Stříhání končetin, stejně jako záclonky a ocasu se neliší od předešlých typů. Na ocase je nejlepší ponechat vlajku – srst zčešeme směrem dolů a zastříhneme do obloučku.

Kříženka před... ...a po úpravě - byl zvolen "teriérský střih"

Nebojte se experimentů

Toto je jen velmi obecný návod na úpravu nejzákladnějších typů kříženců.  U každého jednotlivého psa je třeba odhadnout a vyzkoušet, který střih se k němu hodí nejlépe – popsané způsoby úpravy lze libovolně kombinovat. Nemusíme se bát experimentovat,  výhodou každého střihu je skutečnost, že i když se nám výsledek nebude líbit, střih během dvou až tří měsíců zaroste a můžeme ho zcela změnit.