Aby dobře vypadali "chodníkoví šampioni" - díl 4.

Jorkšírský teriér se stal módním hitem posledních let a lavinovitě zaplavil nejen výstavní kruhy, ale především chodníky měst. V jeho typické podobě ho však běžná veřejnost nezná. Zatímco  s pudlem ve výstavní úpravě lze běžně chodit do města, přírody i sportovat, výstavní jorkšír má tyto aktivity povoleny pouze se zabalíčkovanou srstí, jejíž krása je tudíž k vidění pouze na výstavách. Standardní  jorkšírský teriér je pejsek o hmotnosti max. 3,1 kg, s pěstěnou, extrémně dlouhou a strukturou vlasům podobnou  srstí stříbrné barvy se zlatými znaky. Standard plemene nepřipouští žádnou střihovou úpravu,   barevné variety  a žádné velikostní rázy, jak často uvádějí vykutálení obchodníci s bezpapíráky, nabízejícící nejrůznější „trpasličí“ jorky či jorky všech možných či spíš nemožných barev.  Snad žádné jiné plemeno nedalo tolik vydělat podvodníkům a množitelům a výsledkem masového množení pouze za účelem zisku je obrovská variabilita jorkšírských teriérů bez PP. Velikostní rozptyl je běžný od kilových pidizvířátek  po šestikilové psy.  Mnozí jedinci mají klopené, poloklopené , případně obrovské a trčící ušní boltce. Textura a kvalita srsti se rovněž liší, psi se srstí vatovitou, kudrnatou či extrémně řídkou a drátovitou nejsou výjimkou.  Při úpravě střihem je třeba všechny tyto aspekty brát v potaz a střih přizpůsobit tak, aby jedinci pokud možno slušel.  Ke stříhání srsti přistupuje nejen drtivá většina majitelů „bezpapíráků“, ale i majitelé jorků s PP, kteří nehodlají psa vystavovat . Faktem zůstává, že dlouhá srst vyžaduje péči a pro běžný život je značně nepraktická.  Pakliže není pes “balíčkován“, tj.  není –li srst chráněna natáčením na papírové natáčky, zachytává velké množství nečistot, od městského prachu po nejrůznější přírodniny, láme se a ničí. Psi, samci, navíc znečištˇují dlouhé závoje při močení..

Stříhání jorkšíra  nenabízí  zdaleka tolik možných variant jako  úprava pudla, v podstatě se  liší pouze v detailech, které závisí na textuře srsti a přání majitele.  Přání majitelů jsou v podstatě shodná  - domácím mazlíčkům vládne střih, kterému se lidově říká  „na westíka“. Název je odvozen od trochu podobné úpravy hlavy, jinak se úpravě westa, který se trimuje, příliš nepodobá. 

Opět je výchozím bodem čerstvě vykoupaný pes, který je dokonale vyčesán a má do rovna vyfoukanou srst (alespoň na nohách, břiše a hlavě, kde zůstane delší). Psa postavíme na zadní nohy a strojkem s hlavou, která ponechává 1mm dlouhou srst, vyholíme břicho do výšky pupku a vnitřní strany stehen. Stejnou hlavou oholíme cca jednu třetinu až polovinu ucha z vnější i vnitřní strany, hřbet nosu a chlupy mezi polštářky tlapek zezdola. Nyní do strojku vložíme hlavu, která ponechá srst o délce 3mm, 5 mm či 9 mm (nejdelší srst necháváme v zimním období). Oholíme celý hřbet psa,  krk až po týlní hrbol a  stehna do „véčka“ . Na boku hrana holení určuje délku „záclonky“ na břiše, nenasazujeme  ji příliš nízko, ale ani vysoko – ani jedno nepůsobí pěkně.  Případným oholením celé záclonky si sice ušetříme práci s česáním, ale vytvoříme z pejska „jitrnici“. Na prsou uděláme strojkem obrácené „véčko“, krk oholíme zespoda až po hrdlo psa, ze stran krku navážeme na oholený hřbet. Kupírovaný ocas holíme celý, u nekupírovaného délku cca 1cm od zádi (dle velikosti psa). Oholíme  také okolí konečníku a cca 1 – 2 cm pod ním nasadíme záclonku, kterou posléze upravíme nůžkami.

Nástroje: 1. pean na vytrhávání chlupů ze zvukovodu  2. kleštičky na drápy 3. levné nůžky s dlouhými nožnicemi (20 cm) 4. kvalitní nůžky s dlouhými nožnicemi (20 cm) - nejsou nezbytné 5. zahnuté nůžky s dlouhými nožnicemi - nejsou nezbytné 6. vyholovací hlava do strojku ( 1 mm) 7. krátké nůžky na začištění strojkem vyholených tlapek - nejsou nezbytné 8. hlava na stříhání těla psa (3 mm, 5 mm nebo 9 mm) 9. strojek	Pomůcky na česání: kvalitní kartáč se zahnutými drátky, hřeben s dlouhými řídkými zuby a hřeben s krátkými hustými zuby
Tento pes nebyl vyfoukán do rovna - srst je vlnitá	Holení břicha
Holení vnitřní strany ucha	Holení vnější strany ucha
Holení nosního hřbetu	Vyholíme srst mezi polštářky
Stehna holíme do "véčka"	Krk holíme až po týlní hrbol
Strany krku oholíme až k ušnímu boltci	Hrana holení tvoří na prsou obrácené "V"

Dále již strojek potřebovat nebudeme. Nejsložitější je úprava hlavy – nejlépe se provádí stříháním „přes hřeben“. To spočívá v tom, že hustým kovovým hřebenem zdviháme prameny srsti a přesahující chlupy odstříháváme. Chce to cvik a zpočátku se nám to příliš dařit nebude. Odstříháváme vždy jen špičky chlupů, lépe stříhat několikrát, než vytvořit „zásek“, který již lze těžko zakamuflovat. Začínáme v týle psa, kde bude srst opravdu velice krátká. Stavěním chlupů hřebenem a následným stříháním zamezíme vzniku schodů, které bychom udělali, kdybychom stříhali chlupy ležící. Směrem k očím délka srsti roste, nad očima zůstává převis.  Rovněž strany hlavy stříháme přes hřeben – začínáme odspoda a postupujeme nahoru, kde navážeme na již ostříhanou srst na temeni.  U malých jorkšírů tvarujeme hlavičku dokulata, u větších zvířat s delší čenichovou partií vytváříme jakousi „krabičku“. Srst na bradě zepředu ostříháme  rovněž dokulata.  Stále nadzdviháváme srst hřebenem, zčesáváme ji do různých stran a odstřiháváme přesahující chlupy. Dbáme na to, abychom neponechali příliš dlouhé vousy, jorkšír není knírač a  dlouhé vousy mu k oholenému tělíčku nesluší. Nezapomeneme obstřihnout  uši.

Stříhání temene přes hřeben
Neumíme-li stříhat přes hřeben, můžeme stříhat temeno přes prsty	Líce - stříhání přes hřeben
Nad očima zůstává mírný převis	Stříhání brady
Bradu stříháme přes prsty...	...do obloučku
Takto lze poměřit, zda jsou vousy na obou stranách stejně dlouhé	Detail dokončené hlavy
U malých jorků tvarujeme hlavu víc dokulata

Po úpravě hlavy pokračujeme stříháním pánevních končetin. Je třeba si uvědomit, že  pes nikdy nebude vypadat pěkně, ostříháme-li nohy nakrátko. Délka srsti roste směrem k tlapce, kterou obstřihneme dokulata. Pod kolenem ponecháváme delší závěs, srst na patě zkracujeme opět stříháním přes hřeben.  Pakliže si zadní nohu zdvihneme, usnadní nám to stříhání vnitřní strany. Důsledně dodržujeme pravidlo, že srst se směrem dolů prodlužuje, nikoli naopak.  Opět přes hřeben zkrátíme záclonku pod zadečkem.

Tlapku obstříhneme dokulata	Zkrátíme srst na koleni
Srst pod ocasem zkrátíme přes hřeben	Rovněž přes hřeben stříháme srst na patě
Vnitřní stranu zadní nohy lze stříhat takto

Délka záclonky na boku musí korespondovat s ponechanou délkou srsti na končetinách. Psíkovi s bohatě osrstěnýma nohama můžeme nechat záclonku delší.  Záclonka je nejkratší ve slabině, směrem k hrudníku se prodlužuje, na obou stranách zvířete musí být samozřejmě stejně dlouhá.  Přední končetiny můžeme stříhat budˇopět přes hřeben, nebo si srst pouze načesáváme a sestříháváme. Půjde to lépe, uchopíme-li tlapku do ruky a natáhneme dopředu. Dbáme na to, aby délka srsti předních a zadních nohou nebyla rozdílná. Nakonec přes hřeben ostříháme záclonku na prsou – její délka musí souhlasit s délkou záclonky na boku.

Ve slabině je záclonka nejkratší	Mezi předníma nohama ostříháme záclonku takto
Na prsou sestříháme srst přes hřeben	Srst neustále zvedáme hřebenem
Stříhání přední nohy - nůžky vždy kolmo k podložce
Vnitřní stranu přední nohy ostříháme takto

Stále větší množství jorků má nekupírované ocásky, které jim mimochodem velice sluší. Srst zčešeme směrem dolů a zastřihneme do vlajky, jejíž délka roste od konce ocásku k prostředku a směrem k zádi se opět zkracuje.

Hotový pes v krátkém sestřihu	Pokud je srst do rovna vyfoukaná, jako v tomto případě, je výsledek stříhání lepší

Paradoxně nejlíbivěji lze upravit jorka s atypickou vatovitou a hustou srstí. Takováto srst drží dobře tvar jak na nohách, tak na hlavě a výsledkem je roztomile „medvídkovitá“ vizáž psíka. Jorkšír s typickou vlasovitou srstí se upravuje hůře, „vlasy“ na hlavě plihnou, zejména je-li srst řidší. Je třeba bezpodmínečně ponechat delší srst na nohách, která bude tvořit jakýsi „závoj“, nakrátko ostříhané tyčky vypadají velmi neesteticky. Jorkšír s drátovitou, řídkou a lámavou srstí, který bohužel také není výjimkou,  se upravuje nejhůře a pěkně ostříhat prakticky nejde – zejména chybí-li srst na končetinách.

Na závěr nezapomeneme ostříhat drápky a vytrhat chlupy z vnějšího zvukovodu.

 

 

.